Žárovka pracuje na jednoduchém principu, kdy se elektrická energie přeměňuje na světlo. Základem všeho je zahřívání velmi tenkého vodiče elektrickou energií na takovou teplotu, že vlákno, které je uvnitř žárovky začne zářit. Sami tuto teplotu jednoduše poznáte tak, že si můžete sáhnout na rozsvícenou žárovku. Pokud se vám to skutečně podaří, tak se pěkně popálíte, jelikož teplo, které zde vzniká je veliké. Žárovka je tedy svým způsobem vlákno v baňce, ve které může být plyn nebo popřípadě i vakuum. Plynem jsou naplněné větší žárovky. Jako plyn se často používá dusík, který je někdy doplněn kryptonem nebo argonem. Ty menší jsou ve větší míře vakuové. Vláknem prochází elektrický proud a tím pádem se vlákno zahřívá a také září. Baňka každé žárovky je většinou ze sodo-vápenatého skla, proto je také vcelku měkká.
Využití žárovek v běžném životě je skutečně obrovské a pojmout všechny sféry, do kterých se již v tuto chvíli dostala, je takřka nemožné. Samozřejmě prošla nějakou obměnou, ale její základní princip je u většiny žárovek stejný. Hlavní uplatnění našla především v domácnostech, kde si bez ní asi málokdo dokáže představit žít. Dále pak přenosné svítilny, automobilový průmysl atd.
Asi největší výhodou žárovky a také asi hlavním faktorem, proč je tak rozšířená, je skutečnost, že její výroba je dnes již plně automatická a tím pádem také velmi rychlá. Prakticky se hodí do každého bytu, jelikož skoro všechna světla jsou na ní předem uzpůsobena. Není také v žádném případě zdraví škodlivá.
Největší nevýhodu klasických žárovek je jejich krátká životnost, která je však kompenzována vcelku nízkou cenou. Také její účinnost není nijakým způsobem oslnivá, jelikož na to, jakou spotřebu má, tak její produkce velmi zaostává. Záleží tedy na vás, zda se rozhodnete pro klasickou žárovku nebo raději dáte přednost žárovce úsporné.
U standardních žárovek je vždy náplň volena tak, aby se za jejich provozu tlak v baňkách přibližně srovnal s tlakem atmosférickým. U vysoko přežhavených žárovek může provozní tlak několikanásobně převyšovat tlak atmosférický. Na to je potřeba brát velký zřetel a omezit především možnost případné exploze speciálním sklem nebo síťkou. Tam, kde tato možnost chybí musíme počítat s eventuelní možností rozlétnutí teplých kousků skla.